S texty pracuji každý den a asi už se u mě projevila deformace z povolání. Nepitvám jen své výtvory, ale také díla ostatních. Internet na textech stojí, takže jsem stále v pozoru. Zde je žebříček těch nejčastějších chyb, na které v textech narážím.
100% nebo 100 %?
Obojí je správně, ale význam je jiný. 100% se čte jako stoprocentní (mezeru nevkládáme). 100 % je jednoduše sto procent.
„Díky našemu postupu získáte 100% jistotu úspěchu.“
„Krém obsahuje 100 % přírodních složek.“
Stejný princip pak použijete i u měrných jednotek. Např. 10m prkno nebo prkno 10 m dlouhé.
Pozor na hyperkorektnost
Určitě se také občas setkáváte s výrazy typu „kdyby jste“, „kdyby jsme se“, „by jste se“ atd. V těchto případech lze připsat snad jen body za snahu, ale za gramatiku jistě ne. Tyto patvary nejsou gramaticky správně. Jedná se o tzv. hyperkorektnost, kdy se tak moc snažíte, až to s tou gramatikou přepísknete. Můžete být v klidu – slova kdybyste, kdybychom, byste – jsou naprosto v pořádku. Kdo mi nevěří, ať na radu k Jazykové příručce běží!
Kolik že vám to je?
Velký zmatek vidím v zápisu věku. U lidí nebo třeba u whisky. „18letý mladík hledá 16letou dívku k občasné návštěvě kina.“ Je označení věku napsáno správně? Ano, je. Ač se vám to nezdá, protože jste zvyklí na jiné tvary, tento jediný je správný. Na psaní „ti“ jednoduše zapomeňte.
Velké písmeno na začátku věty, tečka na konci
Je to úplný základ, který se učí na prvním stupni základní školy, bohužel mnoho z nás razí heslo „pravidla jsou od toho, aby se porušovala“. A pak nejeden copík a korektor pláče. Bez výjimky: Věta vždy začíná velkým písmenem a končí tečkou nebo jiným interpunkčním znaménkem. Pokud máme ve větě čárku, vždy za ní následuje mezera a pak až další slovo.
Ach ty hrubky a překlepy
Při vzýkmuu na Uinvreztiě v Cmabrigdi zijsitli, že k tmou, aby byl čolěvk sochepn peřčíst psnaý txet, nmesuí být znkay ve solevch zapasné ve srpávénm přodaí. Stčaí, kydž josu na sývch msíetch jen pvrní a psolendí psínema. Lisdký mzoek tak je sochepn bez věštích prbloémů čsít i txet, ketrý zdnálviě ndáevá smsyl.
Přečtete text výše? Není to snadné, ale jde to. Lidský mozek dokáže divy. Bohužel ale také občas neodhalí chybu a překlep v textu. Stává se to i mně. Proto si každý text vždy zkontroluji ve Wordu, který většinu chyb odhalí. Některé chyby nerozpozná, například: Jdu z obchodu x Jdu s obchodu. Pak je dobré text nevypouštět do světa hned po stvoření, ale podívat se na něj s odstupem času a chyba vás pak přímo praští do nosu.
Příliš dlouhé věty a odstavce
Nejedná se o chybu v pravém slova smyslu. Co by pak byly knížky od Hrabala? Pokud opravdu nepíšete román, dávejte si pozor na délku vět a odstavců. Zde platí, že méně je více. Čtenář může ztrácet nejen pozornost, ale i smysl textu. A vy můžete ztratit čtenáře.
Trpíme s trpným rodem
„V parku byly vysázeny stromy.“ Trpný rod, který se tváří vzdělaně a vznešeně. Nakonec ale působí spíš neosobně a zkostnatěle. Pokud je to možné, nepíšete strohou tiskovou zprávu nebo popis výroby oceli, raději se mu vyhněte.
Přespříliš vykřičníků
Vykřičníky dodají textu na důrazu a dynamice. Ale nic se nesmí přehánět. Na konci věty jeden bohatě stačí. S vykřičníky je lépe šetřit, aby čtenář nezískal dojem, že na něj křičíte a raději nešel číst něco přívětivějšího.
Jak jste na tom vy? Dopouštíte se některé z chyb?
Díky za upozonění na malé i větší špeky v pravopise. Mě dělají největší problémy „mně“ a „mě“ a „s“ a „z“ i když znám všechny ty memotechnické pomůcky, jak si to neplést… O rozdílu mezi 10m a 10 m vím, ale vždy váhám, které je které 🙂 Bohužel lidi dělají víc „jednoduchých“ chyb, i přes existující automatické opravy. Babyčka, lyška, vyjímka, zapoměl… a tím podle mě ovlivňují ostatní, protože se jim to vrývá do nějaké podvědomé paměti a když to pak vidí napsané špatně, tak je to do očí nepraští. Jako říká moje babička: „to nevidíš, jak to blbě vypadá“ 🙂 Takže byť je to degradace našeho jazyka, tak ve výsledku čtenář pak malé chyby přehlíží a považuje je za správné. Za tragičtější vidím, že se píše bez diakritiky i do oficiálních e-mailů, zapomíná se v psané konverzaci oslovovat, děkovat atd.
Kde ty čerpáš trendy ve skladbě textů?
Doporučila bys nějaký workshop?
Děkuji za komentář!
Útoku chyb a překlepů odolávám denně. Čelit mi pomáhá Word, detailní čtení a Internetová jazyková příručka. Spolupracuji také s přísnou korektorkou. Pro domácí studium doporučuji knížku Pište správně česky: poradna šílených korektorů, ve které najdeš ty nejčastější chyby gramatické i stylistické. Nějaký workshop? V tomto případě si nejsem jistá, zda by byl workshop ideální. To raději domluvit si individuální doučování a zaměřit se na konkrétní chyby. Někomu dělají problém základy, někdo bojuje s čárkami. Pak je tady sloh – správný výběr slov, skladba vět. A ten se prý naučit nedá. Na to je třeba talent. Tohle si nedovolím posuzovat. Vytříbit ale určitě půjde čtením knížek, psaním, čtením a zase psaním. 🙂